Chovatelská stanice od Stříbrných prutů 

Od mala jsem milovala psy a vždy jsme nějakého měli. Byl to člen rodiny, nijak jsem s ním extra necvičila, měla ho jako kamaráda a sourozence. Vše přišlo až když jsme se s manželem a dětmi přestěhovali na vesnici do vlastního domečku se zahradou. Můj sen byl mít velkého pejska, aby vyrůstaly děti s psím parťákem. Dlouho jsme se nerozhodovali, manžel sice chtěl vlčáka, ale moje představa byla mít něco, co není tak běžné. Až když jsme u známého potkali Německého krátkosrstého ohaře, vlezl nám do auta za dětmi a my hned věděli, který pes to bude. Pořídili jsme si tedy fenku Geru. O chovnosti a loveckém výcviku jsme nevěděli vůbec nic, ani jeden jsme nebyli myslivci. Je dokonalá chůva, kamarádka, ale i úžasný lovecký pes. Rozhodla jsem se zkusit do toho  jít a proniknout do lovecké kynologie. Pořídili jsme si ještě jednoho psa Corsaira a pak i třetího Cyruse. U nich je to s dosažením chovnosti trochu těžší, musí mít lovecké zkoušky a výstavy. Tak jsem do toho šla.